Polštář...

před svátky jsem dostala od kamarádky polštářek s Marilyn Monroe, který se mi u ní moc líbil.

Tyhle polštářky a ještě spoustu jiných krásných věcí šije a prodává ve svém krámku profesionální švadlenka. Já mám bohužel tu smůlu, že kdykoli jdu kolem tak je zavřeno

Minulý týden jsem náhodou vešla do obchodu s látkami. Už jsem tam nebyla strašně dlouho a ani nevím co mě to napadlo.  Překvapení na mě čekalo hned na stojanu u dveří.

 Byla to láska na první pohled! 

Barevná jízdní kola na neutrální béžové - srdce každého cyklisty by zaplesalo zrovna tak jako to moje. A to nejsem vášnivý cyklista! 

Nemohla jsem ji tam nechat. Koupila jsem 60 cm a mazala na vlak.

Svůj poklad jsem vybalila až doma a pochlubila se manželovi - to už je vášnivý cyklista!

Látka se mu líbila a asi byl napnutý co z ní vytvořím. 

Dneska uzrál ten správný čas, přišla chuť něco tvořit a já vytáhla šicí stroj.

I když jsem dříve šila docela často, teď stroj zahálí v koutku kuchyně a sedá na něj prach.

Některé věci se ale nezapomínají a z kuchyňského stolu byla na to šup krejčovská dílna.

A už jsem měřila, stříhala, špendlila a šila o sto šest. Jediné co opravdu dělám nerada (a taky to většinou nedělám - ono to bez toho taky jde), je stehování.

Naštěstí šiju většinou jednoduché a rovné věci a tak to není problém. 

Polštářek se mi docela vyvedl a Marilyn už nebude tak smutno, může se občas projet...

Hezký večer 

Monika