sobota na kutnohorsku

Naše sobotní putování začalo na zámku Kačina. Objevila jsem ho na jednom blogu a okamžitě mě nadchla jeho knihovna. Oba s manželem knihy milujeme, tak byl cíl jasný. V té zdejší je něco okolo 40 000 svazků. Nedovedete si představit moje nadšení, když jsem ve skleněné vitríně objevila otevřenou bibli bylinkářů - Mattioliho herbář.

Ve stejné budově jako knihovna je i expozice lékárny. Miluju šuplíčky a v lékárnách je jich vždycky dost.

Prohlídli jsme si skleník a bylinkovou zahrádku. Poprvé jsme na vlastní oči viděli, jak vypadá rostlina sóji, čočky a dalších běžně používaných potravin. Cestou sem jsme se v autě dohadovali jaké že to vidíme obilí vedle silnice. Je to ostuda, že jsme jistě poznali  jen pšenici. Na zámku mají i ukázky obilovin, těch našich běžných, ale i těch neobvyklých, včetně prosa. Tato návštěva byla opravdu poučná.

Po výborném obědě v místní restauraci jsme byli tak přejedení, že jsme se vydali do blízkého lesíka, kde se nachází umělá zřícenina Libuše. Tady jsme si odlovili jednu kešku a za mírného deště se vrátili zpět do zámeckého parku.

Poslední pohled na Kačinu a hurá na Hory Kutné!

Kutná Hora

místo velkého vypisování všeho co jsme navštívili jen obrazový materiál s prolinky na oficiální webové stránky Kutné Hory. Zde jsou veškeré informace ke každé památce a stojí za to si vše pročíst řed návštěvou. Pokud Vás data neberou, tak se jen tak kochejte. Je to nádhera.

Kamenný dům

Kašna

Chrám sv. Barbory s interiérem

Kaple Božího těla

Pohled na město od sv. Barbory

Jezuitská kolej

Morový sloup

 před Kostnicí

Kostnice

Erb Schwarzenbergů v Kostnici

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele

Tento kostel mi naprosto učaroval. Tolik slunce a světla jsem v církevní stavbě nikdy neviděla. Je to něco fascinujícího. Pokud budete chtít tento kostel navštívit, tak jen za slunečného počasí. Vyplatí se to!

Dojmů bylo hodně a proto je i tolik fotek. Nechtělo se mi jich mnoho vymazat, tak je tu nechám. Snad se k nim někdy vrátíme.

Hezký večer

Monika

doháním...

čas!

Konečně jsem se propracovala k minulému víkendu. V sobotu 28. května se v Lednici běžel závod "Běhej lesy". Můj muž samozřejmě nesměl chybět a aby toho nebylo málo, tak běžela i Viktorka.

Pro děti byla trať ve dvou variantách - 500 a 1000 metrů. 

Před dětským závodem jsme ještě stihli prohlídku skleníku a zámeckého parku.

Tohle už je ze startu. Atmosféra byla výborná a závod velmi rychlý.

Po vyhlášení výsledků dětských závodů jsme nechali tatínka čekat na startu jeho 11 km tratě a odvezly se k Janovu hradu. 

Počkaly na přívoz a 

po čtyřiceti minutách plavby

ramenem staré Dyje

  jsme připluly

  k Minaretu.

Pěšky parkem jsme se vrátily k zámku. 

Po dospěláckých závodech jsme se přesunuli do Mikulova, kde jsme měli zajištěné ubytování. 

Ještě večer jsme zvládli Svatý kopeček, který jsme si ráno zopákli i s Viktorkou. Protože s námi večer nechtěla a pak jí to bylo líto.

Krásná vyhlídka na město. Je tu všechno pohromadě: zámek, zřícenina, synagoga, hrobka, jeskyně i kalvárie s kaplí. Sen každého turisty. 

 Všechno jsme ani nestihli a plánujeme další návštěvu.

Cestou domů jsme se ještě zastavili v jihlavské ZOO. Musím podotknout, že se nám líbila více než pražská. Pro děti je tam spousta zábavy a i když není tak velká, tak jsme tu vydrželi 3 hodiny. 

Konečně jsem srovnala můj dluh s časem a doufám, že už žádný internetový výpadek mít nebudeme.

Byla to fuška všechno zpětně doplnit. Ale nerada bych něco vynechala. 

Tenhle blog beru jako takovou historii naší rodiny a ráda bych se k mým zápiskům v budoucnu vracela.

Hezký večer

Monika