léto

je tady. I u nás dneska začaly prázdniny. Dva měsíce klidu a pohody bez domácích úkolů. Bohužel to strašně rychle uteče a na Viktorku čeká třetí třída.

I zahrádka se nám mění doslova před očima. Začíná se červenat rybíz. Bude dobrá úroda. Máme ho už několik let a narostl do obřích rozměrů. Na výšku hodně přes dva metry - trhám ze štaflí:-)

Postupně zrají moruše. Ty my máme moc rádi. Máme stromek s parkovou převislou úpravou, ale plodů má habaděj. Letos na jaře se mi ho konečně podařilo pořádně prořezat a to zřejmě potřebuje.

Nechala jsem na ní jen několik hlavních větví:

1. 

Ale teď je zase zarostlá k nepoznání:

Mám nový foťák a je docela vidět rozdíl jak v kvalitě snímků, tak v jejich rozměru.

Je to hezky vidět na posledních dvou fotografiích.

Pilně trénuju a seznamuju se s aparátem. Je to velký rozdíl, tak že pořád něco zkouším.

Už teď vím, že budu muset přikoupit několik objektivů, ale to postupně, až něco našetřím:-)

Hezké prázdniny

Monika

jdu

do sebe...

Ráno 5 Tibeťanů a pak moje oblíbená ovesná kaše s trochou medu a banánem.

Mějte hodně energie po  celý den

Monika

nedělní

porce kultury...

dopoledne: 

v pořadí už 33. ročník Kladenských dvorků

odpoledne: 

představení Smolíkovi v pražském Divadle Dva.

Pro naši rodinu je tenhle kreslený maďarský seriál srdeční záležitost. A herecké obsazení - to nemá chybu! Malá ochutnávka zde

Hezký start do nového týdne,

Monika

   

Došlo

na kontrolní měření. Vracím se ke svému slibu ze začátku roku, že Vás budu průběžně informovat o průběhu jediného letošního předsevzetí v naší rodině. Je to tady!

A pak že to nepůjde. Ze 114 krásných 98,5 cm. No není to paráda? Můj muž je prostě pašák!

Centimetrům dolů zdar!

Monika

páteční

"Pískání pro medvědy" 

Tuhle docela povedenou akci pořádalo už čtvrtým rokem město. Děti z mateřských a základních škol předvádí co se naučily ve školních flétnových souborech.

Viktorka se svými kamarády vystupovala až v posledním bloku a byli nejpočetnějším souborem.

Pískání vytáhlo z brlohu jen jednu medvědici, ale i to je pro mě důkaz, že tu nějaké máme.

Ještě jsem je neviděla, jsou to asi pěkné lenošky. Páč jsou to obě holky, i když se akce zcestně jmenuje pro medvědy a ne pro medvědice:-)

Ještě pár snímků z rozkvetlé zámecké zahrady.

Hezkou neděli

Monika

když

je koček málo, tak se domalují...

 

 

 

 

 

Viktorka odjela na týden na školu v přírodě. V pokojíčku na ní čeká překvapení.

Bude se líbit?

 

Monika

naší

Mínu si teď moc neužijeme.

Co jsme si vzali od babičky Ozzyho (rasa bonsaj z vlčáka), kterému bylo někdy v únoru úctyhodných 16 let, tak se drží od domu v bezpečné vzdálenosti. Domů se chodí jen najíst a zase pryč. Ačkoli je Ozzy skoro hluchý a moc už taky nevidí, je pro kočky stále hrozbou. Jen co je zaměří, zapomene na strasti stáří a prožene je jako zamlada. I když by to do něho nikdo neřekl, protože v klidovém režimu sotva chodí - už ho neposlouchají zadní běhy.

 Ale naše kočky vědí své. 

 

Ozzy je věrný pes a neustále nám dělá společnost. Často je na něm vidět, jak moc je unavený a jak by spal. Ale povinnost mu nedá a je pořád u nás. Nemůžeme se bez něho hnout. Je to docela komické, když nám chce být stále v patách a my před ním utíkáme. Motá se nám pod nohy a my máme strach, abychom mu neublížili. O víkendu dokonce manželovi "pomáhal" s výmalbou chodby. Samozřejmě po svém. Jak jsem už psala, špatně vidí a do všeho nabourá. Málem zvrhnul kbelík s barvou. Asi výborně voněla, protože ji i ochutnal. Olizoval se až za ušima. Mňamka

 

A pak, že se nedá sníst všechno.

Dobrou chuť

Monika