26.12. - sv. Štěpán

Štěpán byl řecky mluvícím židem, který se obrátil na křesťanskou víru. Byl velice vzdělaným a svým kázáním si nadělal mnoho nepřátel, kteří jej udali židovské veleradě. Před ní se snažil své kázání vysvětlit, za což byl obviněn z rouhačství, vyveden z města a ukamenován. Zemřel kolem roku 35 n.l.

Svatý Štěpán býval vzýván na pomoc proti bolestem hlavy, byl patronem koní a zpravidla býval zobrazován s kameny a palmovou ratolestí.
 

Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upadl jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Já jsem malý koledníček,
přišel jsem k Vám pro troníček,
troníček mi dejte,
nic se mi nesmějte.
Budete-li se mi smáti,
musíte mi krejcar dáti.
Však já s vozem nejedu,
co mi dáte, to vezmu.
Dáte-li mi kus medu,
ještě lépe pojedu.
Pán Bůh Vám to nadělí,
na zahradě, na poli,
v chlévě telátka,
v maštali hříbátka,
pod lavicí housátka.

Ještě v nedávné době bývalo zvykem na svátek svatého Štěpána chodit od domu k domu a koledovat. Za své koledování byli koledníci odměněni kouskem štědrovky, ovocem a občas i malým penízem. Zpočátku se koledy zúčastňovali pouze kněží, místy učitelé se svými žáky, teprve později koledovaly pouze děti. Koleda probíhala mnohdy od sv. Štěpána až do Tří králů a její součástí byly koledy. V 19. století chodívaly na koledu děti s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda a s bedýnkou, ve které měli postavené malé jesličky.

  Zdroj: knižní archív České tradice, internet

foto: Bazilika sv. Štěpána v Budapešti